Úvod > Luštěniny > Cizrnový koláč farinata

Cizrnový koláč farinata

Dnes si připravíme tento nízký slaný koláč zvaný farinata di ceci (výslovnost farinata di čeči). Jméno je odvozeno od slova „farina“ (mouka) a ceci (cizrna). Osobně považuji tento pokrm, připravený z cizrnové mouky, vody a olivového oleje, za naprosto výjimečný a unikátní. Farinata pro mě představuje opravdový objev a od té doby nikdy nechybí v našem týdenním jídelníčku. V doprovodu čerstvého salátu ochuceného vinaigrette a sýrového talíře, je oblíbeným obědem celé rodiny. 

Farinata je typické italské jídlo, původem z Janova (region Ligurie), kde se mu v lokálním nářečí říká „fainà“. I přesto, že pokrmy z cizrnové mouky sahají daleko do minulosti, pravděpodobně až do starověkého Říma, se k farinatě váže legenda, která spojuje její náhodný vznik s námořní bitvou „battaglia della Meloria“ z roku 1284. A vzhledem k tomu, že Janov (Genova) vždy představoval důležité přístavní město, nemohla farinata vzniknout nikde jinde než na moři. Legenda vypráví, že během námořní bitvy mezi městy Janovem a Pisou, se janovské lodě dostaly do velké bouřky, během které se zásoby  cizrnové mouky a olivového oleje vylily ze sudů a smíchaly se slanou mořskou vodou. Jasné slunce druhého dne pak upeklo vzniklou „břečku" a dalo tak vzniknout tomuto jedinečnému pokrmu, který po staletí sklízí neuvěřitelný úspěch.

Netrvalo dlouho a tato tenká pochoutka se rozšířila po celé Itálii. Najdeme ji, pod různými jmény, jako oblíbené „street food“ (pouliční jídlo) v mnoha italských regionech – Ligurie (fainà, turtellassu), Piemont (belécauda), Toskánsko (cecìna, torta di ceci, torta, calda calda), Sardinie (fainé) a dokonce i ve Francii,  především na Azurovém pobřeží (socca), na Gibraltaru (calentita), v Argentíně (la fainá) a v Uruguay (el fainá).  

PŘÍPRAVA 

Tradičně se farinata peče při vysokých teplotách v troubě na dřevo a v měděné formě. Její tloušťka má být nejméně 5 mm, ale nesmí přesáhnout 1 centimetr. V domácím prostředí nám postačí elektrická trouba a nepřilnavý plech. Klasická farinata je velmi bohatá na olej a některé recepty uvádí až 200 ml olivového oleje na 300 gramů mouky. K získání chutné a křupavé placky, vyvážené i po nutriční stránce, je 100 ml oleje  podle mého názoru dostačujících. Existují i nízkokalorické recepty s malým množstvím oleje. V tomto případě Vám doporučuji dno plechu vyložit pečicím papírem.  

Jedinou nevýhodou domácí trouby je, že ve většině případů není v perfektně vodorovné poloze. Tekuté těsto má tudíž tendenci sklouznout na jednu stranu, kde zůstává nedopečené a naopak na druhé straně zase spálené. Požádejte proto svého manžela anebo přítele, aby Vám výšku skříněk perfektně sladil (u nás to problém zcela vyřešilo), anebo plech po několika málo minutách otočte (těsto musí být ještě tekuté), aby se jeho hladina zarovnala. 

Recept je možné obohatit a před pečením farinatu posypat rozmarýnem, cibulí a jarní cibulkou anebo v polovině pečení pokrýt čerstvým sýrem, gorgonzolou, salsicciou anebo mladými sardelkami, zvanými „bianchetti“. Varianty, které jsem, kromě rozmarýnu, prozatím nezkoušela.